Historie ostrova Rab

Ostrov Rab měl hodně obyvatelů už od starší doby kamenné. Na místě zdejšího letoviska Lopar byla založená osada, která zde byla po celou dobu mladší doby kamenné, měděné a bronzové doby až do 4. století před naším letopočtem. V té době na jejich základech vyrostla starořecká vojenská pevnost. Některé ostatky té doby jsou zde vidět ještě dnes.

 

V roku 360 před Kristom osídlili Rab ilyrské kmeny Liburnů, kteří ho nazvali Arba. Název si získala podle tehdy rozsáhlých lesů černých borovic. V 2. století před Kristem začali ostrov kolonizovat Římané, kteří si tu začali stavět letohrádky, koupaliště, chrámy a divadlo, pro jeho příjemné podnebí a přitažlivou přírodní scenérii. Proto si od nich získalo město Rab přívlastek Felix Arba neboli šťastný Rab. O městě se zmiňuje už 10 roků před Kristem jeden starořímský doklad, kterým ho tehdejší římský císař Augustus Oktaviánus vyhlašuje municipiem a uděluje mu samostatnost.

 

Od 1. století se stalo celé území Dalmácie součástí Římské říše jako provincie Dalmatia. Nadvláda trvala až do rozpadu v 6. století, kdy území napřed připadlo Západořímské a později k Východořímské říši (Byzancie). Vliv Byzancie byl malý, protože začátkem 7. století začali do Dalmáncie pronikat kmeny jižních Slovanů.

 

Rab spolu s Pafom patří mezi první jadranské ostrovy osídlení Chorvatska. V 9. až 10. století tu postupně vládli chorvatské knížata, později také králové Tomislav (910 – 930) a Štěpán Držislav (969 – 997), která se dal korunovat za krále Dalmáncie a Chorvatska. Byl taky uznávaný byzantským císařem, od kterého dostal královské insignie. Koncem 10. století připadl Rab Benátkám a od začátku 11. do 12. století se stal opět součástí Chorvatského království.

 

V roce 1075 se Rab s přislíbením sv. Krištofa zázrakem zachránil od obléhání Normanů a od té doby je tento světec patronem ostrova. Po vytvoření Chorvatsko – Uherského království v roce 1102 se až do 15. století často měnili panovníci. Významní byli král Koloman, který vládlo od roku 1102 až do roku 1116, dále pak Gejza II. vládl od roku 1141 do roku 1162. Béla III. (1173 – 1196), Béla IV. (1235 – 1270) za zmínku stojí také Ladislav Neapolský, který v roce 1409 předal Dalmácii Benátkám.

 

Pod vlivem Benátek zůstala Dalmácie, včetně ostrova Rab až do zániku Benátské republiky v roce 1797.

 

Po skončení 1. světové války se stává Dalmácie součástí Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Po 2. světové válce patří k Jugoslávii a od jejího rozpadu v roce 1991 je součástí Chorvatské republiky.